1. Na zem se snáší mír a klid, takových dnů pořád je málo, všechno to patří všem jak dřív, sobotní noc, nedělní ráno, a stejný písně znějí tmou, to jejich tóny prověřil čas, a z hrnku kávu spařenou a dýmu větví bílou hráz. R: To dává sílu žít, to dává sílu žít, to dává sílu žít tak, jak se má. 2. A nikdo bokem, nikdo sám, do kruhu místa vždycky je dost, všichni se vejdou, sednou tam, kde pravdou platí za upřímnost, jediný zákon je mít rád, ať věříš v Krista nebo jen tak, učit se slovům naslouchat, odpouštět slabším jejich strach. R: + na zem se snáší mír a klid takových dnů pořád je málo ...