Špinavé řeky

Vojta Kiďák Tomáško

1. Až moje slova stečou, jako steče voda ze skal,
   až hadi kůži svlečou, řeknu: tohle jsem si nepřál,
   až na mých zádech zmizí po tvých nehtech stopy,
   co jsem zasel, to se sklízí, já dlouho nepochopil.
R: Že ve špinavých řekách nejdou umýt slzy
   a na tuláckých dekách zapomenout brzy,
   tak brzy, hm.

2. Když dopíjím svou slávu na otevřené scéně,
   tak plný strachu k ránu, že jednou klesnu v ceně,
   že jednou klesnu v ceně, jak když kůň si zláme nohu,
   že nevyhovím ženě, co potom ještě mohu.
R: Když ve špinavých řekách nejdou umýt slzy
   a na tuláckých dekách zapomenout brzy,
   tak brzy, hm.

3. Až, pokroucený hněvem, nevyznám se v sobě,
   až, otrávený jedem, tak vlastním téhle době,
   vyjdu hledat Jordán, marně jako Krista,
   a bible ani korán neukážou místa
R: Kde ve špinavých řekách nejdou umýt slzy
   a na tuláckých dekách zapomenout brzy,
   tak brzy, tak brzy ...