V údolí srub

Vojta Kiďák Tomáško

1. Já postavil tenkrát v údolí srub,
   to aby, když mrazy přijdou, nezáblo do dlaní,
   a pátek co pátek měl na patře chuť
   naivních písní a toulání.

2. Potkával kluky stejný jak já
   a holky jak vy, slečno, krásný, s očima laní,
   dneska tu zavoní jen mátový čaj
   a chybí písnička k hraní.
R: Jen kameny zvlhnou, když má přijít déšť,
   to řece se po písních stýská,
   smutný jsou oči blikavých hvězd,
   smutný jak má duše zblízka,
   smutný jak má duše zblízka.

3. Z okolních strání slyšet je blíž
   pily, co smrt stromům nesou, už jsem si sbalil,
   až zabuší pěstí, tak nebude, kdo
   kávu by dřevařům nalil.
R:
*: Já postavil tenkrát v údolí srub,
   to aby, když mrazy přijdou, nezáblo do dlaní ...