1. Já postavil tenkrát v údolí srub, to aby, když mrazy přijdou, nezáblo do dlaní, a pátek co pátek měl na patře chuť naivních písní a toulání. 2. Potkával kluky stejný jak já a holky jak vy, slečno, krásný, s očima laní, dneska tu zavoní jen mátový čaj a chybí písnička k hraní. R: Jen kameny zvlhnou, když má přijít déšť, to řece se po písních stýská, smutný jsou oči blikavých hvězd, smutný jak má duše zblízka, smutný jak má duše zblízka. 3. Z okolních strání slyšet je blíž pily, co smrt stromům nesou, už jsem si sbalil, až zabuší pěstí, tak nebude, kdo kávu by dřevařům nalil. R: *: Já postavil tenkrát v údolí srub, to aby, když mrazy přijdou, nezáblo do dlaní ...