Déšť ti, holka, smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh, kde jsou zbytky tvojí krásy, to ví dneska snad jen Bůh. R: Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž. V Montgomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů rúž. Na kopečku v prachu cesty, leží i tvůj generál, v ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál. R: Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkejch chvil, proužek krve stéká prachem, déšť mu slepil vlas jak jíl. R: Déšť ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví, lásku měl rád víc než život, to ti nikdy nepoví. R: