Morgan

Wabi Daněk

1. Odplouvám, a za mnou přístav hoří, lodi planou,
   odplouvám, a ostrovy se noří do vln zpět,
   slzy jak smůla černý z plachet kanou,
   počítám svoje věrný - je jich pět.


2. Oceán, a jabloňový květ se na něm zmítá,
   oceán - široširý svět, co málo znám,
   kormidlo držím pevně, skoro svítá,
   nebudu dávat levně to, co mám.


3. Pobřeží, a pošetilost, kterou dobře cítím,
   pobřeží, a dívka, již jsem kdysi trochu znal,
   olejem naplň lampy, ať mi svítí,
   moře je plné útesů a skal,
   když nerozsvítíš, budu bloudit dál ...