Nevadí

Wabi Daněk

1. Napůl jako hrou a napolovic vážně,
   čerstvou maturitou zmužnělý,
   chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně
   na tvý bubnování nesmělý,
   hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,
   zkoušky přijímací, potom pád,
   znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,
   takže litujeme, za rok snad,
   a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.


2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
   čekáš předvolání každej den,
   předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
   takže za dva roky s úsměvem,
   dva roky vzal čert, a za nějakej týden
   stojíš na radnici s holkou svou,
   bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
   kde tvý nebetyčný plány jsou,
   a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.


3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
   prej, že ve dvou se to táhne líp,
   jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
   starej dvoupokoják - špatnej vtip,
   tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
   vzteky vysušení jako troud,
   potom jeden den si žena vzala věci,
   další připomínky řešil soud,
   a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.


4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
   se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
   všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
   vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
   osamělý dům u rychlíkové trati,
   oči za záclonou zapranou,
   vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
   život nemá brzdu záchrannou,
   tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...