Menu
A+ A A-

Pranice

Wabi Daněk

1. Bude to asi tak rok, co já na bále byl
   a u stolu seděl a červené pil,
   kolem lidí jak much, samý tanec a smích
   a girlandy světel       a venku tál sníh.


2. Každej pil, zpíval, tančil, jak žádá si zvyk,
   vtom uprostřed parketu zvedl se křik,
   už kapela stojí a parket se prázdní,
   tam pod věncem z chvojí se perou dva blázni.


3. Jako divoká zvěř, jako vlci se rvou,
   každý za cizí lež, každý za pravdu svou,
   už vytéká krev jako červená tuš,
   ten v ruce má láhev a ten druhý zas nůž.


4. Potom ten s nožem bodnul a ve chvilce příští
   dlaň opíše kruh a láhev se tříští,
   ten s nožem si leh', možná chce se mu spát,
   druhý držel si bok, potom vzdychl a spad'.


5. Dvě pravdy, dvě lži tu při sobě leží,
   jim čas přestal běžet, ale nám pořád běží,
   příběh pomalu končí a zbejvá jen říct:
   pravda jsou jenom slova, ale život je víc,
   pravda jsou krásná slova, ale život je víc ...


Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}