Dlouhý stíny stromů se mi za patama plouží a cesta stoupá k oblakům do očí mi stýká slanej pot a nohy už se bráněj šlapat dál tak sebou mrskni, ještě pár kroků a brzy oheň do dlaní mě bude hřát a kolem kamarádi budou se mě ptát tak jak kdysi, jak se máš A měsíc jako vrata až vyleze za stromy a větve budou na něm kreslit divný krajky, bude půlnoc, hodina duchů. My na kytary tichý písně budem hrát a vobčas hodí někdo dřevo na voheň a bude čas jít spát a začne svítat. A ptáci začnou chodit pro vodu aby si uvařili snídani a to je vždycky řečí u potoka v údolí Pak slunce až se dotkne špiček starejch borovic na vrchu proti nám to dávno bude bílej den my pudem dál tiše pudem dál proti slunci stříbrnou rosou ptáci řvou my jdeme dál tišem pudem dál dál dál ...