Buď pořád se mnou, lásko sladká ten slib ti nevrátím. Až prach se zvedne po šarvátkách, mé bude tvým. Jak dobrý přítel pohleď se mnou vstříc možná trpkým hodinám Ba smiř se s pravdou nepříjemnou, že i tvůj milý má slabou chvíli, že dostal strašný strach být sám. Přestože vidím kamarády, kterak se ke mně točí zády, věřím, že třeba sám a sám dál pravdu mám. V životě asi žádná víra samotná zámky neotvírá, vím, že se musím za ní prát, prát mise i s tím, co mně svírá. Jen ty buď se mnou, lásko sladká, tvůj úsměv je mé bázně štít. A tak tu stojím bez pozlátka. Až jednou zmizí co je mně cizí, jen pro tvůj úsměv chtěl bych žít. Chtěl bych žít, chtěl bych žít. Chtěl bych žít, chtěl bych žít. (Chtěl bych žít, chtěl bych žít, chtěl bych žít...)