1. V dálných dálkách zámoří, ční prý zlaté pohoří, příchozího pohostí, nádherou a hojností. 2. Dík těm svůdným pověstím, zástupy šly za štěstím, chátra i ti bohatí s vírou, že se vyplatí... R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí, 3. Báchorce té uvěří, dávno už jen někteří, spíš než zlatonosný štít, nám teď rozum káže jít. R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí, je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi v dálce, ale docela blízko v našich srdcích a v našem vědomí, a že jeho pravé jméno je láska mír a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na něj je naše přirozená povinnost. R: Jít a hledat Eldorádo...