1. Knížka stokrát přečtena, snad i castej, kdo to ví, se mnou spí a se mnou vstává v tichu mého podkroví, snad ne každý,ale já mám ten starý příběh rád, v něm se náhle že mne stává, lodník jménem Sindibad. R: Tak jako Sindibad, tmou zkouším plout, každou škálu znát a vír a proud, piju vzácnou stavu květů zlatých stromů, vítr dálných moři cítím vát. Pak jako Sindibad se vrátím domů, k příběhům své moudré Sehrezad. 2. Vidím štíhlou lodní příď a já na ní držím stráž, vidím příliv, který stoupá, v džunglí břeh a bílou pláž, jako ten můj Sindibad, bývám vlídnou břízou hnán, a můj bárku ve snu houpá, nekonečný oceán.