1. Zimní čas vládu svoji sčítá, balí si kufry odřený, jen v horách jaro sněhem vítá, u nás má štaci poslední. R: Má láska před zimou se skrývá, měří čas hodin slunečních, zatím jen o létu si zpívá, čeká jak růže v závějích. 2. Já znám už, co je první tání, po kterým znovu padá sníh, a mráz, ten rád květy spálí, když chvíli neumějí snít. R: 3. Jednou tě potkám znenadání, i v nás pak začnou sněhy tát, svět náš pak bude slunnou strání, jak slunce láska umí hřát. R: