1. To ráno se zdálo jak největší z dárců, jediný blázen těch chvil, bohužel, není to málo, když karneval starců ještě tu tančil a zněl. R: Ten sbor bledých pánů už přechází řeku, ta hladí jak listí, co na klíně mám, chci zůstat v tom ránu až do konce věků, zpívat, rozbít se tam. 2. To ráno se chvělo jak hospodský dveře, když uvnitř se zpívá, pije a jí, jen zpocený tělo a klíč k nedůvěře z nocí mi přebývají. R: R: R: R: