Sladké hlouposti

Yvetta Simonová

Už všechny lampy v parku svítí,
marná sláva, za chvilenku půjdeme spát. 
Tak aspoň ještě do devíti,
aspoň těch pár minut venku můžeme stát.

Než z náručí nás vyprostí ta noc,
co klíčem brány parku odmyká, 
tak šeptej mi ty hlouposti a říkej,
co se vždycky jen tak říká.

Šeptej dál sladká slova,
a srdce mé, tak jako včera,
do zítřka si jejich vůni uschová. 

Už všechny lampy v parku svítí,
hlavy smutně k zemi věší, půjdeme spát.
Pět minut zbývá do desíti,
dobrou noc už měli jsme si dávno dát.

Však nedělej si starosti, ať na věži i jedenáctá odtiká,
a šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká.

říkej, co se vždycky jen tak říká. 
říkej, co se vždycky jen tak říká