Už všechny lampy v parku svítí, marná sláva, za chvilenku půjdeme spát. Tak aspoň ještě do devíti, aspoň těch pár minut venku můžeme stát. Než z náručí nás vyprostí ta noc, co klíčem brány parku odmyká, tak šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká. Šeptej dál sladká slova, a srdce mé, tak jako včera, do zítřka si jejich vůni uschová. Už všechny lampy v parku svítí, hlavy smutně k zemi věší, půjdeme spát. Pět minut zbývá do desíti, dobrou noc už měli jsme si dávno dát. Však nedělej si starosti, ať na věži i jedenáctá odtiká, a šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká. říkej, co se vždycky jen tak říká. říkej, co se vždycky jen tak říká