Stůj, při mně stůj, ať tvou dlaň cítím, čím voní vzduch, myrtou a kvítím. Chvím se jak list zčeřený vánkem, bdím, nebo spím hlubokým spánkem. Můj bílý šat, čistý jak jíní, jen hudba zní obřadní síní, s ní celý svět jako by zpíval: Ave Maríia. Už jsem tvá, jsem tvá, tento den je náš, prsten svůj ti dám, srdce mé už máš. Jiná zdám se ti, zdám, i když jsem stále táž, jen dnes víc, jen víc, zářím tvou láskou. Stůj, při mně stůj, až do skonání, k nám dvěma dnes nebe se sklání. S ním celý svět jako by zpíval: Ave Marí-ia, ave Marí-ia, ave Marí-ia