1. Když je doba deštů, stojím za oknem, světlo smutně bliká v pokoji, chci dát sbohem městu na chviličku jen, dlouhá zima za nic nestojí. Zahoukání vlaku, kterej projíždí, zanechá jen slzy na duši, v kostkovaným saku podobám se draku, co si hlavu v kleci rozbuší. R: Na železný koleje už padá stříbro hvězd a tma jako v ranci nebyla tvůj ideál, zas projet stovky štací a vidět spousty měst a jednou za rok zastavit se tam, kde sis to přál. 2. Tak si představuju dnes jako včera malý opuštěný nádraží, sem-tam přešlapuju, sem-tam zvečera, v ruce lístek a mráz v podpaží. Zahoukání vlaku, kterej projíždí, zanechá jen slzy na duši, že někdy zklamání je jak umírání, to se přeci říkat nesluší. R: