Doba dravců

Žalman

1. Přinesl jsem z dálky trochu kytek, 
   trávy, jak ve městě říkáte, 
   v láhvi, cos mi dala, rosy zbytek, 
   a trochu tepla, které zbylo v kabátě. 
 
R: Poznávám tě podle hlasu, mám teď nějak spousty času, 
   mám chuť znovu žít, 
   u záhybů tvýho těla, to jsi možná nevěděla, 
   bylo mi líp. 
 
2. Na kraji víček tvýho moře slzí, 
   ležím a dotýkám se řas, 
   záchranný člun pro nás do tmy mizí, 
   maják tvých očí po milování zhas. 
 
R: 
 
3. Připadáš mi jak z jinýho světa, 
   tichá, když z oblaků padáme, 
   tahle doba dravců za dvě léta, 
   odletí a pak se na zemi potkáme.