1. Kdo se chudej narodil, tak mohlo to bejt horší, nelituj, pár důchodek prochodil a nejmíň tucet projdem, nelituj, žlutej anděl přistaví nám vůz, ten den zbyde v ulicích tichý blues, vydáme se hledat slunce bez peněz a darů, nelituj. R: Nejsme přeci žádná lůza, co na vlastní kůži růži má vyšitou, z obehraných slov a díků ke hmatníku ruku přibitou, nastavíme dešti tváře, ať se stoky vrásek nasytí, nasytí, to se ale bláznům stává, když se jim zdá sen o přežití. 2. Komu dál voní pot z koní, nikdy nebyl v sedle, nelituj, zdá se mu to, co nám vloni: svět se trochu zmenšil, nelituj, místa, která zbyla někde v nás, bez pořadníků jsou a budou zas, volná místa divnejch ptáků, co se slétaj', když ztratí svůj hlas. R: 3. Kdo máš na svým kontě jenom šťastný konce svých cest, nelituj, třeba potkáš to svý slunce ...