1. Žádnej neví, co je lidská zloba za zvíře, když utrhne se z řetězu, dělá jen potíže, nám pod rukama na pokraji periférie, tiše nám umírají pí - sně. 2. Lidé chtějí pohladit, tak pijou čím dál víc, pak vypláčou se do kropenky, sednou do lavic, pod klenbou světa zpívaj, aby anděl sestoupil, tiše nám umírají písně. R: Pánu kou ká do oken a po zádech ho zebe, vzhůru stou pá pocestný do sedmého nebe, dítě, které touží až za obzor jít, sám si brou ká, že neumí v týhle době žít. 3. Z vlastní vůle stali jsme se navždy poutníky, plavem tak tak nad vodou a šlapem chodníky, prodáváme odpustky a za jásotu davů, tiše nám umírají písně.