Údolí

Zmožek Jiří

1. Ručičiky tachometrů             
   Tu lítaj k maximu           
   Dávno je lhostejné               
   Už zřejmě každýmu
                        
   Že v právě v těchhle místech         
   Kde jsou mosty byl les                 
   A spousty hříbků rostly        
   A někde do dálky          
   Se táhlo údolí

   Teď jenom proudy aut
   Se ženou bůhví kam
   A sem tam jen pár bodláků
   Na stráních usychá
   A tam v těch místech
   Kde smrky stály
   Stojí jen betonové skály 
                             
   Z celého údolí je rokle spálená  
             
R: Ve spoustě věcí jasněji mám                           
   Než tenkrát, když jsme poupata četli             
   Do dneška nikdo koho se ptám                 
   Mi nedokázal pořádně říct
   Proč ten                     
   Proč ten les musel se ztratit                        
   A proč když dálky chceme krátit                          
   Klidně se odepsat smí téměř cokoli

2. I ve svých vzpomínkách 
   Si ztěží vybavím
   Všechny ty dávné hry na velké výpravy
   Že tenhle ten kout
   Byl naším rájem
   Z příběhů knížek
   Karla "Máje"
   Jakých je ve světě 
   Snad pouze několik

R: Ve spoustě věcí jasněji má
   Než tenkrát, když jsme poupata četli
   Do dneška nikdo koho se ptám
   Mi nedokázal pořádně říct
   Proč ten
   Proč ten les musel se kácet
   A proč se stále musí ztrácet
   Copak se odepsat smí vážně cokoli
   A klidně ztrácíme kus svého údolí