1. Ručičiky tachometrů Tu lítaj k maximu Dávno je lhostejné Už zřejmě každýmu Že v právě v těchhle místech Kde jsou mosty byl les A spousty hříbků rostly A někde do dálky Se táhlo údolí Teď jenom proudy aut Se ženou bůhví kam A sem tam jen pár bodláků Na stráních usychá A tam v těch místech Kde smrky stály Stojí jen betonové skály Z celého údolí je rokle spálená R: Ve spoustě věcí jasněji mám Než tenkrát, když jsme poupata četli Do dneška nikdo koho se ptám Mi nedokázal pořádně říct Proč ten Proč ten les musel se ztratit A proč když dálky chceme krátit Klidně se odepsat smí téměř cokoli 2. I ve svých vzpomínkách Si ztěží vybavím Všechny ty dávné hry na velké výpravy Že tenhle ten kout Byl naším rájem Z příběhů knížek Karla "Máje" Jakých je ve světě Snad pouze několik R: Ve spoustě věcí jasněji má Než tenkrát, když jsme poupata četli Do dneška nikdo koho se ptám Mi nedokázal pořádně říct Proč ten Proč ten les musel se kácet A proč se stále musí ztrácet Copak se odepsat smí vážně cokoli A klidně ztrácíme kus svého údolí