Jako malované jsou sny které spřádáš. Mě do nich vtahuješ bez ptaní. Měla bych odejít. Když jsem otvírala dveře ty všechno jsi neřek' a teď říct neumím ti ne, proč právě já ? Kdyby sis hrál třeba na krále stokrát zalhal já ti uvěřím, protože chci. Já vůbec nevím co dál, čert aby tě vzal, nejsem jen zblázněná. Je v tom něco víc. Co umíníš si za tím jdeš, jak získat lidi na svou stranu víš. Všechny nějak přesvědčíš. Jak hluboko pod kůži tě mám v tom zvláštním násilí jsi sám, možná tím všechno jednou poničíš. Číslo jsi byl a máš i pár vroubků já slyšet to musela od druhých to bolí víš? teď ale nechat tě jít stejně nebyl by klid nejsem jen zblázněná je v tom něco víc.