Verše strádají bezkrevnou nemocí. Víčka volají po spánku po půlnocích. Dosud nikdy dřív nebál se víc prázdných papírů a ráno že poví zas nic. A tak se vyznává že chybí mu vyznání, zvonečky nápadů jsou nehybné bez cinkání. Týdny míjejí co ty s tím básniku? Kolem oceán zbloudilých námořníků. R: Volní jak hodiny v řetězech roků takoví můžeme být. Pošlapat ciferník tisíci kroků ven z kola nemůžem jít. Dosud nikdy dřív tak jako dnes nepočítal dny a kolikrát může se splést dosud nikdy dřív nebál se víc prázdných papírů a ráno že poví zas nic R: Volní jak hodiny ... pošlapat ciferník tisíci kroků ven z kola nemůžem jít