Léto nám vnutilo své písně vysypané z oken domů ven a já jsem vděčný jak ztmavlá kůže umí být za pár nových vrásek Z odstínů mých všehoschopných nálad slunko tahá aspoň malý klid je to marné ve mně nemůže už být ani není z mých lásek R: S kterýma lehnem vedle sebe do cesty běžícímu času Jak ti co pevně věří že z dlažby vykřesají spásu Jak ti co pevně věří že z dlažby vykřesají spásu Postávám v galerii léta, samý portrét, já jsem málo krajinář A když se zeptáš který mi právě nedá spát Řeknu si přece z mých lásek. R: R: