Anebo snad ráno

Aleš Brichta

1. Předminulou noc anebo snad ráno já nevnímal čas,
   nikdo na pomoc a že je dohráno řek mi tvůj nasládlej hlas.
   Já věděl jen to, co hlavou mi lítá, žízeň a nahořklej dech,
   odporně hluboko jseš v paměti vrytá a tvý doteky měkký jak mech.

R: Musím ti říct, tak dál už to nejde,
   hmmm toho se nemusim bát,
   jen s tebou žít, tak z toho sejde,
   nechci jen usnout a na věky spát.

2. Jeden malej krok, jak dítě jsis hrála, nemůžu zapomenout,
   já choval se jak cvok a ty jsi si přála poslední boty mi zout.

R: Musím ti říct...

*: Myslíš že padnu jak kámen,
   říkám ti naopak,
   vod zejtřka vim, že je s náma ámen,
   stejně poletim nebem jak pták.

mezihra

R: Musím ti říct...(2x)

mezihra

R: Musím ti říct... (2x)