Kořeny

Bokomara

1. Že ti to nevadí, že právě dostal jsem nápad,
   o tom, že nechápu, co bych měl tak snadno chápat,
   snad ti to nevadí, že ti dnes nebudu lhát.
R: Nejsem sám, koho to napadlo, nejsem sám,
   nejsem sám, to blbý divadlo, nejsem sám.

2. Že ti lhát nebudu - jak je to docela snadné,
   najít se uprostřed v prázdnotě čtyř bílých stěn
   a šplhat vzhůru, teď, když už jsme docela na dně,
   po laně spleteném ze lží se vydrápat ven.

3. A oni čekají, zda padne orel či panna,
   obludné zrcadlo sem dolů natočené,
   a nic víc nechtějí, než zas jen naříznout lana,
   názorně ukázat: vidíte, tak takhle ne!
R:

4. Protože tuší zas, že pro ně semínko zbude,
   jak stonky břečťanu plazí se okolo nás,
   zase ten plevel se po stěnách rozrůstá všude,
   zapouští kořeny - přichází zas jejich čas.
R: