1. Že ti to nevadí, že právě dostal jsem nápad, o tom, že nechápu, co bych měl tak snadno chápat, snad ti to nevadí, že ti dnes nebudu lhát. R: Nejsem sám, koho to napadlo, nejsem sám, nejsem sám, to blbý divadlo, nejsem sám. 2. Že ti lhát nebudu - jak je to docela snadné, najít se uprostřed v prázdnotě čtyř bílých stěn a šplhat vzhůru, teď, když už jsme docela na dně, po laně spleteném ze lží se vydrápat ven. 3. A oni čekají, zda padne orel či panna, obludné zrcadlo sem dolů natočené, a nic víc nechtějí, než zas jen naříznout lana, názorně ukázat: vidíte, tak takhle ne! R: 4. Protože tuší zas, že pro ně semínko zbude, jak stonky břečťanu plazí se okolo nás, zase ten plevel se po stěnách rozrůstá všude, zapouští kořeny - přichází zas jejich čas. R: