1. Marie umí tolik zvláštních slov: gabardén, fiží, průramek, a koukám na ni přes okenní sklo, dveře jsou věčně na zámek, rozmlouvá se šicím strojem, když šije šaty pro jiné, v ateliéru nad pokojem schází se Paříž s Londýnem. R: Večer si rozsvítí lampion, pustí si ohraný valčík, krejčovské panně se ukloní, [: a potom naboso tančí. :] 2. Marie umí tolik zvláštních vět: ten dekolt, madam, hlouběji, tady vám, prosím, aplikuji květ, kosatec značí naději, vyzkouší si cizí šaty a tančí mezi zrcadly, má něžně růžové paty a hrudníček propadlý. 3. Marie umí tolik zvláštně žít, tichá jak výhled do dvora, přistřihnout, srovnat, potom zapošít, nůžky, cit, nit pokora, v těch šatech ženy se líbí a inspirují básníky, jenom ji nikdo nepolíbí, má v ústech věčně špendlíky. R: