Sedívám tak s kytarou, je nad ránem a každej šel už spát, kolem sebe příběhy a tváře lidí, který bych měl znát, každej z nich má svý a já si malej kousek jen pro sebe vzal, kolem jen ty pravý, co jsem s nima za ty dlouhy roky hrál. Ten jeden mířil k oblakům a druhej pro svou skromnost nešel dál a ten co znal jen problémy a další , co se pořád všemu smál. Jsou ve mně , jejich domovem je jiný město , nebo jinej stát a třeba druhá strana světa , jistý je , že mám je pořád rád. R: Tak mám velký přání a čas nezabrání mít tu jak dřív tváře důvěrně známý. To jsou tajný touhy a roky tak dlouhy , ten obraz mám před sebou, velkou sílu mi dává.