Anděl zapomnění

Devítka

1. Strach si malá schovej pod víčka
   a neprozraď jak hodně víš,
   tvou krásnou bílou loď teď vedou jiní
   z přístavu do přístavu z rána do noci,
   ty tiše čekej, až tě anděl políbí.

2. Rytíř Martin přijel na koni
   a lásku složil do peří,
   maličká kamenem ať hodí vinní
   z přístavu do přístavu bloudí proroci
   [:šedí a smutní jako všichni vědoucí:].

R: Na druhý břeh řeky Pravdy,
   vodou co svět do morku kosti zná,
   prošla jsi stvořením a znáš co ona,
   z přístavu do přístavu bloudíš po nocích,
   šedá a smutná jako všichni vědoucí.

3. Krásu lásky, špínu nemocí
   lidských duší, lidských těl,
   to je má něžná, smutek starců zmoudřelých,
   předlouhou poutí životem,
   ty se ho neboj, tebe anděl políbí.

R: Na druhý břeh řeky Pravdy,
   vodou co svět do morku kosti zná,
   prošla jsi stvořením a znáš co ona,
   a nač by bylo všechno další bloudění,
   tak je tu anděl a ten tě, sladká, políbí.

4. Máří co tě křehká kolíbá
   ta možná ani netuší,
   že svět sis přinesla přes bránu zrození
   se vším co život umí dát i vzít
   a že Bůh ví, že dětem smutek nesluší.

5. Nechce ti má malá do vínku
   dát lásku ani trápení,
   chce abys mohla všechno znovu objevit ,
   dotknout se všeho poprvé,
   proto tě anděl, Jeho posel políbí,
   brzy tě Anděl zapomnění políbí.