Mary-Jane

Devítka

1. Moje Mary-Jane zas kotví v přístavu,
   včera po letech jsem slyšel zpívat racky nad hlavou,
   teče kořalka a léčí únavu,
   holky jsou každým lokem hezčí, každej už vyhlíží tu svou.

2. Tak zase na pár hodin život podvedem,
   budem si hrát, že nejsme kmáni, co jim bída čouhá z bot,
   a když už víc než stáhnout plachty nesvedem,
   tak aspoň nebrečíme, to nám jenom z očí stříká pot.
R: Co jsem se navztekal a nadřel
   v podpalubí mojí starý neposlušný holky dřevěný,
   balíky potrhanej plachet
   a kluci přes palubu hloupě ztracený,
   a hořký slzy bezmoci,
   to když se v bouřce kácel stožár poslední.

3. Moje Mary-Jane už není to, co dřív,
   už jenom vzpomíná na starý zlatý časy bláznivý,
   a tak si po těch letech říkám: žádnej div,
   že čím dál častěji mám chuť přistát, i když je vítr příznivý.
R: Najdu si vás ve starý knajpě,
   moji námořníci světem protřelí,
   s cigárkem, pivem, pádlem v ruce,
   a jako vždycky marnotratně veselý,
   sednu si ve špinavým koutě
   a budu věřit, že ten večer neskončí.