Pohádka (Sedmero hor, řek, moří, zdí, hříchu a let)

Devítka

1. Můj hebkovlasý koníčku, jak se ti žije beze mně,
   jak se ti dýchá poslíčku nejistých zpráv a krásných vět,
   co umí zbořit sedm zdí. 
   
   Má hebkovlasá pohádko, už jsem i otočil proud řek
   a snesl z nebe pozlátko a za tu strašnou řadu let
   zbořil jsem nejmíň sedm zdí a sedmerý hřích odpustil.

R: A přeplaval sedmero moří
   a sňal nejmíň sedmero hlav
   a zpíval že touha v nás hoří
   a učil se nazpaměť Splav
   a plival do řeky z mostů a přál si
   pro tebe štěstí a pro sebe klid
   a třeba posledním z hostů co vítáš
   chtěl jsem být.
   
   Můj hebkovlasý koníčku. 

2. Můj hebkovlasý koníčku, jak se ti žije bez lásky,
   s botama místo střevíčků, jaký si kreslíš obrázky,
   když večer špatně usínáš.
   
   Má černovlasá písničko, jak se ti žije bez písní,
   jak se ti dýchá přes sklíčko růžový k neuvěření,
   zbývá ti snad sedm zdí a sedmero let než pochopíš.

R: Proč jsem přeplaval sedmero moří
   a sňal nejmíň sedmero hlav
   a zpíval že touha v nás hoří
   a učil se nazpaměť splav
   a plival do řeky z mostů a přál si
   pro tebe štěstí a pro sebe klid
   a třeba posledním z hostů co vítáš
   chtěl jsem být.
   
   Můj hebkovlasý koníčku. 
   Můj hebkovlasý koníčku.