Poslední Mohykán

Devítka

1. S očima dokořán hřála mě bříšky prstů,
   nikdy jsem nebyl tak sám.
   Zpívala hlasem vran moudrostí svatých z mostů,
   čistá jak vzduch zimních rán.

R: To někde odněkud Bůh smazal pár vět
   a dal mi křídla a rozšířil svět.
   A já se ztratil jako kluk v buši prvního flámu,
   jako brok který uvízl v trámu,
   voják v plné polní před vraty chrámu,
   poslední Mohykán.

2. Tak trochu po hvězdách, trošku po nedozrání,
   voní dech mladých vín.
   Po chlebu a po hrách dojde i na hledání,
   společných krásných vin.

R: To někde odněkud Bůh smaže pár vět
   a dá mi křídla a rozšíří svět.
   A já se ztratím jako kluk v duši prvního flámu,
   jako brok který uvízl v trámu,
   voják v plný polní před vraty chrámu,
   poslední Mohykán,
   poslední Mohykán,
   poslední Mohykán.