Pro známý

Devítka

1. V zrcadle kaluží prohlížím svůj svět,
   déšť nechám stékat tiše po vlasech,
   za límec podzim mi ukládá svý vyznání
   a jak ty stromy k ránu na duši led
   v kabátě zvyků a čekání,
   až něčí těžká bota prorazí tu námrazu
   šedivejch uspěchanejch let.
R: A my budem zas (budem zase) hrát jen tak pro všechny svý známý,
   zase budem vítat slunce na stráních našich známejch hor,
   ze života dáme šít frak pro ztracený flámy
   a bílý místa, co nám rostou na skráních,
   překryjem kouřem z cigaret.

2. Na cívce osudu se točí film,
   kterej už každej z nás dobře zná,
   defilé vteřin, hodin a dní, co jsou dávno pryč,
   a stejně věřím, že se jedenkrát
   sejdem zas nahoře, zas na pár dní,
   a léta v tváři napsaný nám smaže noc,
   co přejde, až my budem chtít.
R:
R: + a budem zase hrát jen tak ...