Requiem

Devítka

1. Když z nálady se někdy zapálí   svíčka,
   víno sladce zazáří, pak chutná jak lák,
   to se někdy stává, že nejde to spát,
   když k ránu se stejská po těch, co už nepřijdou.
R: Oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
   a struny, co jsou stejně starý jako já,
   zkouším rozeznít a hrát, vždyť slyšíš,
   to jsem se Zuzanou já.

2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
   a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
   to se někdy stává, že vidím tě stát
   tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.

3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
   stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
   že tvý slova stárnou rychleji než já,
   vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.

4. Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
   o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
   jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
   přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
   přesto chci slyšet, jak říkáš: buď jako já.
R: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
   když struny, co jsou stejně starý jako já,
   těch pár měkkejch tónů, co od tebe znám ...