Svítá

Devítka

1. Čekali jsme první ranní vlak,
   co jezdí kolem třetí,
   noc se nás dotkla jenom tak,
   na mrtvý hvězdy jsme koukali, jak letí,
   z malýho nádraží cinkání hradla vyhnalo stíny
   a kola vlaku vyťukaly do spojnic tvý jméno.
R: Svítá, svítá a mezi stromy sítě pavučin začly kvést,
   svítá, svítá, ty se budíš unavená
   a pořezaná střepy těžkejch snů,   svítá.

2. Pak jsi šla s námi hledat druhej břeh
   řeky, co "život" někdy se jí říká,
   a jako kdysi zas nám voněl mech
   a praskal oheň do večerního ticha,
   poprvé, co tě znám, směješ se přes slzy a pod víčky tě bolí
   a prázdný místo vedle sebe zahříváš svým dechem,
   peříčka tvejch dotyků vítr rozfoukal někam dál.
R: