1. Čekali jsme první ranní vlak, co jezdí kolem třetí, noc se nás dotkla jenom tak, na mrtvý hvězdy jsme koukali, jak letí, z malýho nádraží cinkání hradla vyhnalo stíny a kola vlaku vyťukaly do spojnic tvý jméno. R: Svítá, svítá a mezi stromy sítě pavučin začly kvést, svítá, svítá, ty se budíš unavená a pořezaná střepy těžkejch snů, svítá. 2. Pak jsi šla s námi hledat druhej břeh řeky, co "život" někdy se jí říká, a jako kdysi zas nám voněl mech a praskal oheň do večerního ticha, poprvé, co tě znám, směješ se přes slzy a pod víčky tě bolí a prázdný místo vedle sebe zahříváš svým dechem, peříčka tvejch dotyků vítr rozfoukal někam dál. R: