Tam v údolí u bílejch skal voní jablůněk sad a kmínky hlídač přivázal ať můžou zpříma stát Ten sad se táhnul pod strání až tam, kde stával kříž vtom zdálky divný hvízdání Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad´ když ztratil v trávě tkaničku na míste zůstal stát Ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít tu dostal nápad, že by moh´ jablůňce šňůrku vzít Pak deště krupy střídaly a vítr silně dul jablůnku snadno vyvalí vždyť schází jí ten kůl Však bouřka přešla, vítr ztich´ a teď se světe div ten strom se ohnul, pak se zdvih´ je krásnější než dřív Jablůňka od té příhody zestárla o pár let však spoustu sladké úrody jí můžem závidět Já njsem žádnej zahradník však říkám na svou čest když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest