Ráno ťuká na můj práh, tvůj stín po mně ruce vztáh, pojď a měj mě trochu rád, pojď, už nemá cenu lhát, víš, tyhle chvíle já dávno znám, budu sama, budeš sám, musíš jít, na tom nikdo nic nezmění. To jen já srdce mám jako vyloupenej krám, smutnej krám, plnej bídy a trápení, trápení. Líbej mě a svírej dál, divnej sen se mi dnes zdál, přilba, kůl a rzivej drát, boj se, máš se čeho bát, víš, tyhle chvíle já dávno znám, budu sama, budeš sám, musíš jít, na tom nikdo nic nezmění. To jen já a můj svět budem čekat tisíc let, až můj pláč jako Niobe zkamení. Pojď a měj mě trochu rád, pojď, už nemá cenu lhát, měj mě rád.