Krajina

Jan Nedvěd

                                                     
Na prstech tvých doteky malované slibují že mám tě rád
     
do panenek do tvých očí řeknou že ne
že neopustí natisíckrát

                                                     
To jen listy ladí po větru až do obzorů a hynou kdesi nad samotou
                 
s tebou dny se krátí stále nezbývá čas
         
když u lehaní zpěcháme s tmou

                                                 
Než ohladíme z čela vrásky a dolu dál do tajemných vzácných chvil
         
nalezená obětí až trochu mám strach
       
že z krajiny tvé něco sem smyl

                                                  
Nelekla se láska jenom udivená co si do duše si napsala snad
      
až zítra svoje šaty bude ukládat k nim
naučená bude se bát


3.sloha

1.sloha