Balada o Mikulášské nadílce

Ivo Jahelka

1. Na svatýho Mikuláše zneužili anděla,
   kdo takové hříchy páše, jé, to se přece nedělá,
   anděl byla Božena, koleda, dvěmi čerty zmožena, kole-koleda,
   nadílku jí schovali, koleda, nemravně se chovali, kole-koleda,
   nebe, peklo, Lucifer, to nebylo, kluci, fér,
   s nezletilým andělem páchat hříchy na těle.

2. Zajistili indicie - uhlí, pytel, pometlo,
   začla pátrat policie, jé, všechno se to popletlo,
   nevěděla Božena, koleda, kým že byla zmožena, kole-koleda,
   byli černý, veliký, koleda, a brblali "budliky", kole-koleda,
   nedělali cavyky, měli rudý jazyky
   a chlupatý ocasy, čerti patří do basy!

R: Mikuláš ztratil plášť, Božka věneček,
   byl to prej mladej Frej a s ním Němeček.

3. Předvolali všechny čerty ze Lhoty a okolí,
   řekli Božce:"Teď vyber ty, co tě táhli do polí."
   Stáli tam jak telátka, koleda, ta čertovská čeládka, kole-koleda,
   oblečeni do masek, koleda, rohy, pytel, opasek, kole-koleda,
   Božka, málem v kómatu, měla poznat po hmatu,
   po čichu a po hlase, trefit sotva mohla se.

4. Z toho plyne naučení pro nevinné andílky,
   že není úsměv zaručený, jé, z mikulášské nadílky,
   vzpomeňte si na Božku, koleda, a čertovskou škrabošku, kole-
koleda,
   dřív by církev snaživá, koleda, ji upálila zaživa, kole-koleda,
   nestačily důkazy na pekelný úkazy,
   lepší doma nocovat než s čertama obcovat!

R: Mikuláš ztratil plášť, Božka iluze,
   říkali ve Lhotě v samoobsluze.