Song propuštěného aparátníka

Ivo Jahelka

1. Utrpěl jsem krutou ztrátu, těžký je můj osud,
   neb' už nejsem v aparátu, jako byl jsem dosud,
   dvacet let jsem věrně sloužil proletariátu,
   a včera se smutně ploužil ze sekretariátu.

2. Kam já jenom, ubohý, se kádrově teď včlením,
   bez vedoucí úlohy se život rychle mění
   a ten, kdo mi lezl včera do zadku jak pako,
   s úsměvem dnes za večera do téhož mě nakop'.

R: Jako zlato bez karátu jsem bez svého aparátu,
   aparát, aparát, už není můj kamarád.

3. Že prý nejsem řádně vzdělán a pro jevy mumlu,
   tak z toho si houby dělám já, absolvent VUMLu,
   ke klasikům do učení, tam jsou věci skryty,
   a krizové poučení nad všechny maturity.

4. Že zdravotně z toho trop jsem, marně hlásím vládám,
   už je konec se SANOPZem, na Bulovce strádám,
   naše prý se rovnat může zdravotnictví světu:
   na pokoji osm lůžek, a nás deset je tu.
R: Kdo se o mě postará tu, když už nejsem v aparátu,
   aparát, aparát, zase bych tam šlapal rád.

5. Co můj obchod separátní s dovozovým žvancem,
   kam jsem jako aparátník chodil s velkým rancem,
   copak můžu brát to s klidem: místo kentky marska,
   k tomu ňákej inteligent jí můj sýr ze Švýcarska.

6. Měl jsem Tatru 613, předtím šetstettrojku,
   dneska už je všechno jináč, čert vem pěrestrojku,
   fajn bylo bez revoluce i bez demonstrací,
   nakonec snad budu nucen živiti se prací.

R: Jak k hranicím ostny drátu patřil jsem já k aparátu,