Je velikej den a vítr fouká slámu, má panenko z temna hor, máš zpoždění. Zdržela tě zpráva, že máš nemocnou mámu, nebo jízdní řád a na dráze pytel kamení, nenech se vykolejit. Tady kolem závor všechny vlaštovky jsem sčítal, třeba zítra odlítnou k jihu žít a med ze včelích úlů jsem jako zloděj sbíral, mám láhev rosy, a tak můžem spolu pít, nenech se vykolejit. Už vidím z dálky, jak mi máváš, na řasách slzy, co nelžou lásku tvou, a náruč svou mi v letu dáváš, ať ptákům oči z důlků vypadnou. Jenže nikde nikdo, jenom stromy, trať a já a noc do pařátů mě zmáčkla jako myš. Jenom strážnej oheň slepý můry přivolá a z větrný růžice uslyšíš: "Pospíchej ke mně blíž." Už vidím z dálky ... /: vypadnou :/. Už vidím z dálky ... /: ať ptákům oči z důlků vypadnou :/. 3x