Svoji lásku zatýkám denně zas a denně víc.
Vězení si marně přivykám, než si mládí odpykám.
Až si mládí odpykám budu smět se líbat s ní.
Prozatím je to prý na má léta hřích a nesmím ji mít na očích.
R: Z povzdálí jen ji vídat smím a v koutku snít si sám.
Že čas, že čas je ten lék, co vyléčí nám.
Na nic víc, na nic víc nečekám.
Je to velký, velký hřích, že se v pláči vzteky zalykám.
Že se láska stále proklatě brání, ač ji denně zatýkám.
Je to velký, velký hřích, že se toužím líbat s ní.
Že se stále po nocích toulám a svou lásku denně zatýkám.
R: Z povzdálí jen...