Ignác

Karel Kryl

1. V Loyole Ignác píše Hamleta,
   jenž mluví slova, slova, slova,
   zrna jsou dávno v mouku semleta
   a hrbáč havran hlízy klová.
   Jsou slova básní v pokru prohraná
   a dívky v hot-pants pivem zpité,
   zříš lesklá pera v peří havrana
   a kříž, jenž drží jezuité.
R: V zástupu chátra zedraná,
   burlaci s písní jednotvárnou,
   na stěně obraz tyrana,
            E(-)           Ami
   krvavé hvězdy nad továrnou.
   Na nebi visí oblaka
   a měsíc svítí nad hvězdárnou,
   v Gulagu bijí kulaka

2. Rudá je krev a tužka cenzora,
   rudý je samet vazby spisů,
   rudé jsou žilky v oku kondora,
   rudá je barva kompromisu.
   Jedově rudá barva minia,
   pod rudým sluncem bubny znějí,
   zní pochod do citátů z Plinia
   pro školní výlet do Pompejí.
   
R:

3. Je k pláči řeč, jež mluví frázemi,
   protože slov a vět se bojí,
   je k smíchu řád, jenž získán v zázemí,
   zatímco chlapci v palbě stojí.
   Jestliže důsledek je příčinou
   a volnost cídí mříže pastí,
   je rodná země možná otčinou,
   však není vlastí, není vlastí.
R: + hvězdy stárnou, hvězdy stárnou ...