Karavana mraků

Karel Kryl

1. Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
   pod sluncem sedlo kožený,
   pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
   a starý ruce sedřený.

R: Dopředu jít s tou karavanou mraků,
   schovat svou pleš pod stetson děravý,
   [: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
      až tam, kde svítí město, město bělavý. :]

2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
   v tom městě nikdo nezdraví,
   šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolení
   a lidi strachem nezdraví.

3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
   a zákon džungle panuje,
   provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
   a truhlář rakve hobluje.

R: V městě je řád a pro každého práce,
   buď ještě rád, když huba voněmí,
   [: může tě hřát, že nejsi na voprátce
      nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :]

4.=1.

R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
   kde tichej dům a pušky rezavý,
   [: orat a sít od rána do soumraku
      a nechat zapomenout srdce bolavý. :]