Platýs

Karel Kryl

1. Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří,
   život se krátí, beznadějně zvoní u dveří,
   na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní,
   pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní.

2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,
   trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,
   sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,
   lesklý a tupý jako slída - démant otroků.
R: Věk sinalých dní a mrazivé luny,
   kdy z němoty zní tón ostnaté struny,
   teď mrazivě mží do šedého prachu,
   hle - písmena lží na pomníku strachu.

3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,
   nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,
   načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,
   když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?

4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,
   nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,
   po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,
   víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?
R:

5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,
   hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,
   chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,
   ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?

6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,
   nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,
   křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,
   v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.
R: