Bázlivá

Karel Plíhal

   Zajíklá, bázlivá, věčně se jen usmívá,
   omlouvá se židli, má-li usednout,
   každým slůvkem ji poplašíš a ve všem tuší myš,
   svět má za temný kout.
   Podzimek za městem leká ji svým šelestem,
   v kavárně se bojí malý čaj si dát,
   nikdo mi za ni neručí, umře mi v náručí,
   až jí řeknu: mám tě rád ...